COUNTRY BÁL POD TAKTOVKOU TELEGRAFU

autor : JaT, 1.2.2011

 

Kdo má rád písně a tance doby Divokého západu a navštívil v sobotu večer Telegrafní country bál, zažil v hradišťském Klubu kultury dokonalou atmosféru šerifů, desperátů i krásných seňorit. Za uplynulých 10 let se tradice hradišťských bálů ve stylu amerického středozápadu stala legendou a současně oblíbenou zimní kratochvílí. Byla plná dobré zábavy, tance, mužů s honáckými klobouky v šátcích a dívek v roztřepených sukních a volných károvaných košilích, a samozřejmě také dobré muziky.

Také letos v programu nechyběla řada tanečních vystoupení od zahajovací promenády z Apalačských hor až po klasické řadové kovbojské tance. Nechyběly rekvizity vysokých kožených bot, nezbytných bola kravat ani širokých přezek na opascích. Taneční výuky se již podesáté ujali zkušení calleři ze zlínského Dreams Country.

Zlatokopové z Aljašky i honáci z Texasu vykoupili celou tombolu Eldoráda. A to vše s vidinou zisku zlatých nuggetů nebo tekutých elixírů – tentokrát v podobě „Surprise“ obsahu otvíracích vajíček tahaných z půlnočního klobouku.

Hlavní kapelou večera byl domácí Telegraf, který předvedl dobře vygradovanou přehlídku kompletního repertoáru, korunovaného písněmi z nového CD, původní i vlastní tvorby. Písničky Mám svůj sen, Jako by andělů chór, Mám tě akorát, Nevím, Svítá, Rocky Tab jsou vždycky sázkou na jistotu a navodily tu správnou plesovou atmosféru i humor.

Druhou střídající byla slovenská kapela „Neznámi“, která představila moderní country s větším podílem elektrických nástrojů. Basová kytara nebo bubeník sedící za bicí soupravou tak doplňovali akustickou kytaru nebo banjo. Všichni tanečníci však ocenili její kvalitní „sound“ i zpěv lídra Jaroslava Šima.

Skupina Maryland z Trenčína si zaslouží velkou pochvalu. Jejich taneční vystoupení vzbudila u publika vždy nadšený potlesk. Od roku 1993 se věnuje westernovým i Line a Square tancům a také cloggingu.

Clogging je druh lidového tance s kořeny v tradičním evropském tanci, raném afro-americkém tanci a tradičním tanci indiánů kmene Cherokee. Tanečník při něm používá dřeváky (clog) pro současné vyjádření rytmu údery paty, špičky nebo obou o podlahu, čímž se vytváří slyšitelný perkusní rytmus.

Do Evropy přivezli tanec námořníci z Walesu v 15. století a brzy se rozšířil po celém Britském souostroví. Celodřevěné boty byly brzy nahrazeny koženou obuví s dřevěnou podrážkou. Od 16. století se staly populární kožené boty se samostatnými dřevěnými destičkami a odtud se ujaly názvy – dupák, hopsák, dřevák, (irský) džig a jiné místní názvy. Byl to předchůdce dnešního stepu, u kterého je však obuv podkuta kovovými pláty. Pro tyto tance bylo společné vyjádření rytmu zvýrazněné akustickým tlukotem bot o zem.

Perlou večera bylo vystoupení kouzelníka Hadaše s asistentkou, které vystřídalo tradiční lasování, ovládání koltů a bičů z minulých let. Kouzla a čáry tohoto iluzionisty vzbudily zasloužený potlesk i výkřiky údivu.

Hudebníci a současně organizátoři Telegrafní akce, známí mezi přáteli jako Plecháček, Van, Sid, Tom a Rumíš – mandolína, kytara, banjo, housle a kontrabas – tak připravili svým příznivcům bezvadný, kulatě výroční, zážitek.

Ještě dlouho mi v uších znělo motto telegrafní písně: “Jen se holka podívej, jak mám pupek kulatej, je kulatej jako džbán, kdo má pupek ten je pán”, která našemu kraji milovníků zlatavého moku přece jen vzdálenou Ameriku přibližuje.